Čelákovice

jak to všechno začalo .... Musíme se vrátit do druhé půli července roku 1966, kdy v ulici Vladimíra Majakovského ve východní části Čelákovic byla při provádění výkopu na pozemku pana Františka Zmeka nalezena kostra. Na místo se dostavili příslušníci SNB a místní lékař MUDr. Major, který konstatoval, že se jedná o kosterní nález uložený do země před časem delším, než zajímá bezpečnostní orgány. Na místě výkopu pro přípojku vody vedoucí do domu asi 15 metrů jižně a dále asi 8 metrů jihovýchodně k tehdejší prádelně bylo zjištěno, že se jedná o více než údajně jeden rozrušený hrob. Majitel vzal na vědomí upozornění, že jde o archeologický nález. Bylo s ním dohodnuto provedení záchranného archeologického výzkumu. Měl samozřejmě zájem, aby proběhl co nejrychleji, protože chtěl ve stavbě pokračovat. Ředitelství Archeologického ústavu, informované o situaci, pověřilo výzkumem autora tohoto příspěvku. Prostor, kde bylo pohřebiště nalezeno, měl již v 18. Století název „Mrchovláčka". Do roku 1950 šlo o pole. Nachází se na mírně od jihu k Labi klesajícím přes dva a půl kilometru dlouhém svahu v nadmořské výšce kolem 188 metrů. Jeho povrch kryla vrstva hnědočerné ornice, pod ní pak následovala písčitá, místy hlinitopísčitá vrstva, do které byly hrobové jámy zahloubeny. Ve zmíněném roce 1950 zde tehdejší čelákovický závod Kovohutě začal budovat kolonii dělnických domků, jež zanedlouho dostala název Korea. V souvislosti s výstavbou byla otevřena jáma k těžbě písku o rozměrech asi 15 x 8 metrů, která toto pohřebiště narušila svým severním okrajem. Přitom podle pamětníků, tehdy zde pracujících, byly zničeny dva až tři hroby a kostry nově uloženy na bývalém starém hřbitově. Od počátku bylo patrné, že se jedná o hroby z mladšího období a že pohřebiště souvisí nejspíše s některou raně středověkou či slovanskou osadou v okolí. Když se podíváme po terénu, asi jedenáct set metrů severozápadně leží nejstarší část města s četnými doklady osídlení již z raně středověkého období. Nachází se tam i stavba románského kostela z konce 12. století a tvrz stojící částečně na mladohradištních základech. Asi devět set metrů západním směrem, v okolí křižovatky dnešní Kostelní a Husovy ulice, bylo již několikrát narušeno řádové slovanské pohřebiště z 10. až 11. století. Doklady osídlení i pohřbívání z této doby nacházíme také ve vzdálenosti přes jeden kilometr severovýchodním směrem na katastru Sedlčánek. Další, i když zatím nečetné nálezy zlomků keramických nádob se našly ve vzdálenosti několika set metrů západním a jižním směrem. Z těchto dosavadních poznatků vyplývá, že sledovaný mikroregion nebyl ve slovanském období osídlen ojediněle. V roce 1966 majitelem pozemku provedený zásah do severního okraje pohřebiště se stal podnětem k provedení záchranného archeologického výzkumu, během něhož se podařilo zjistit a zdokumentovat celkem jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky dospělých jedinců. Již odkrytí prvních hrobů ukázalo, že se nejedná o normální řadové pohřebiště, ale že jde o pohřební ritus vybočující z běžných norem. To potvrdily i další odkryté hroby a získané poznatky vedly k závěru, že šlo o pohřby s projevy vampyrismu. co je to vampyrismus Nahlédneme-li do naučných slovníků, dozvíme se, že se jedná o víru ve vampýry či upíry, nebo úchylné sání krve. Pod heslem upír, též vampýr se uvádí, že ve slovanských i jiných pověstech jde o ducha zemřelého, který za noci vysává lidem nebo i zvířatům krev a tím je hubí. Bývá to duch čaroděje, člověka narozeného už se zuby, nekřtěňátka a podobně, který bere na sebe podobu velkého netopýra. Upír, jehož tělo v hrobě nehnije, zajde, teprve když se jeho srdce probodne kůlem. Pověra o upírech souvisí s lidovou představou, že se mrtví mohou vrátit na tento svět mezi žijící a že mohou opět nabýti jakéhosi života, napijí-li se lidské nebo zvířecí krve. Tolik nám zhruba říkají encyklopedie. Vampyrismem se ve středoevropském měřítku zevrubně zabýval již ve 20. letech tohoto století náš etnograf František Wollman, který výsledky svého výzkumu publikoval v Národopisném věstníku českoslovanském. Autor sám shromáždil stovku informací z období konce 16. až počátku 20. století, kdy se s těmito přežitky setkával ještě na některých místech jihovýchodní, východní a severovýchodní Evropy. Výsledky jeho práce nám tak dávají možnost interpretovat tuto značně rozšířenou pověru na období historicky starší. Z pozdějších badatelů to byla předně dr. Zdenka Krumphanzlová z Archeologického ústavu ČSAV v Praze, která této problematice v šedesátých letech věnovala tři zásadní studie. Dnes tedy můžeme říci, že „vampyrismus" je stará lidová pověra, podle které se vrací mrtvý z hrobu, aby pozůstalým nebo lidem z okolí škodil na životě nebo majetku. Tato pověra má počátky již v dávném pravěku a vznikla z animistických představ v myslích tehdejších lidí, tedy z víry v existenci nadpřirozených sil oživujících neživé a byla úzce spjata se strachem z mrtvých. Jak známo, v dřívějších dobách, při nižším stupni rozvoje společnosti a myšlení, si řadu jevů vyskytujících se v životním prostředí nedovedli tehdejší lidé logicky vysvětlit. zdroj: http://www.muzeum-celakovice.com